Stres, vyčerpání – příčiny

Až 90% zdravotních potíží, těch civilizačních zejména, má jako hlavní příčinu trvalý nebo velmi silný stres a dlouhodobé vyčerpání. Pro porozumění mechanizmu stresu a vyčerpání energetických rezerv je vhodné zmínit několik faktů. Pomohou objasnit, jak programy pro stres a nápravu psychických i psychosomatických potíží fungují.

Výraz “stres” označuje stav, který mozek na racionální nebo emocionální úrovni vyhodnotí jako ohrožení.

V dávné historii člověk, stejně jako většina živých tvorů,  reagoval na ohrožení bojem nebo útěkem. Nebo strnutím – předstíráním mrtvého. Pro první dva typy reakce je potřebná energie umožňující komplexní mobilizaci životně důležitých fyziologických procesů. V přípravě na boj (nebo útěk) se mění aktivita srdečního svalu, prostupnost cévního řečiště, dýchání, činnost trávicího traktu, termoregulace. Psychika, vnímání, pozornost a rozhodování, se omezuje na jediný důležitý cíl – přežít. Tato mobilizace organizmu je zprostředkována stresovými hormony – katecholaminy. Jejich hladina v nebezpečí prudce naroste. Pomine-li hrozba, dojde k uvolnění (relaxaci) a obnově hormonální rovnováhy. Načrtnutý mechanizmus máme v genech zakódovaný statisíce let a je neměnný.

Co se však zásadně a stále rychleji proměňuje, to jsou spouštěče. Okolnosti, kterými se cítíme být ohroženi. Reálný nepřítel, šelma nebo přírodní živly, je to výjimečně. Pocit nebezpečí vyvolávající produkci stresových hormonů vzniká v jiných situacích. Bojíme se, že nestihneme, nesplníme očekávání, nemůžeme si dopřát to, po čem toužíme, neuspějeme v kariéře. Opustí nás partner, nezvládneme být rodičem, nezaplatíme dluhy, onemocníme, neuzdravíme se. Naše děti nebudou úspěšné, svět je složitý, nebezpečný, nepřehledný. Chybí opory, jistoty.

Ocitneme-li se pod vlivem těchto okolností, obranné mechanizmy spustí stresovou reakci. Hormony uvedou do pohotovosti příslušné fyziologické i psychické procesy. Pokud nebezpečí nezmizí, přetrvávají změněné hormonální poměry v organizmu. Zasahují do řady základních funkcí řízených autonomním nervovým systémem. Do krizového režimu přechází srdce, trávení, dýchání, slinivka, zatížené jsou ledviny, játra, cévy. Mění se funkce imunitního systému. Dlouhodobý pocit ohrožení změní náladu. Konkrétní strach přechází v obecnou úzkost. Změn si stále více všímáme. Roztáčí se spirála. Hledáme něco na srdce, žaludek, trávení, tlak, spánek. K dosavadním starostem se přidá strach o zdraví, stres narůstá, občas se změní v depresi, někdy v ataku paniky.

Jaké je řešení důsledků stresu.

Hladina stresových mobilizačních hormonů se snižuje především ve stavu, který je protikladem napětí. Tedy uvolnění, relaxace. Ovlivnit rozvoj stresové reakce může změna našich postojů. K sobě, okolnostem a prostředí, ve kterém žijeme.  Regenerace psychické energie vyčerpané dlouhodobým přetížením, probíhá za specifických fyziologických podmínek.

Terapie stresu a vyhoření založená na poznatcích psychologie a zákonitostech fyziologie vyžaduje
1) Ovlivnit fyziologické procesy organizmu.
2) Upravit postoje, hodnoty a vztahy.
3) V nervových buňkách vyvolat režim intenzivní regenerace.

Jsme úspěšní, protože jednotlivé kroky umíme propojit do sofistikovaného programu. Využíváme bohatý repertoár  procedur.  Konkrétní podobu  programu navrhuje psycholog na základě informací ze vstupního rozhovoru. Příklady pobytů a ceny jsou ZDE