Základy programu pro pomoc při anorexii.

Anorexie je stav, na jehož vývoji se podílí více faktorů. Vlastní spouštěč zdravotně rizikového chování je jen pomyslným vrcholem ledovce. Obvykle zmiňované vzory v médiích, na sítích, poznámky vrstevníků, důležitých osob atd., bývají méně významným impulzem.

Na počátku často nacházíme stavy vnitřní samoty, nepochopení, prožívání rozdílu mezi představou o jakémsi ideálu a aktuálním hodnocením vlastních výkonů i vzhledu. Pocit, že je žádoucí být v očích ostatních lepší. Očekávání, že změnou, kterou každý uvidí lze získat více projevů obdivu, méně kritických signálů, a tak naplnit jedny z nejdůležitějších potřeb. Získat respekt, přijetí, uznání, lásku.

Dosáhnout lepší postavy vybranými pravidly stravování není snadný cíl. Většina z nás to ví, má s takovou snahou osobní zkušenost, většina také selhává. Jde o téma frekventované ve všech věkových skupinách, diskutované ve všech mediích. Rozhodnutí právě zde uspět vyžaduje velkou cílevědomost, odvahu a vůli. Dobrý výsledek má v naší společnosti neobyčejně vysokou hodnotu. Počáteční fáze je určitě náročná jak při promýšlení postupu tak jeho dodržení. Díky mimořádné motivaci, kterou je očekávané uznání, se první kroky daří. Relativně rychlý úspěch je silnou radostí a povzbuzením. Původně přijatelná míra redukce příjmu energie se tak snadno, díky snaze být ještě lepší, posune k hranici, kdy organizmu začínají chybět energetické zdroje i živiny.  Pocit úspěchu je důležitější než varovné signály, emoce vítězí nad rozumem.

Již relativně krátká doba hyponutrice ale vyprovokuje reakci organizmu. Její součástí je produkce látek, které potlačí signály hladu a udržují systém v aktivitě. Do jisté míry se efekt neuropeptidu CART shoduje s účinkem stimulantů jako kokain či amfetaminy, kdy jsou tvorba a biologické funkce neurotransmiterů ovlivněny drogou. Hladovění proměňuje stav psychiky. Po určité době odejmout hladovění znamená vyvolat podobné potíže, jaké přicházejí po odejmutí drogy. Důležitou roli pro upevnění dosavadního chování mají též konflikty s autoritami, které se snaží dosažený úspěch znehodnotit. Mobilizují tak mohutnou vnitřní obranu. Mix závislosti a nutnosti obhajovat dosavadní cestu k získání uznání se významně podílí na urputném přetrvávání iracionálního jednání. I když jde doslova o život.

Pro dobrý výsledek v terapii je podstatné působit na všechny zmíněné okolnosti, pokud možno souběžně a se stejnou pozorností. Na první místo klademe potřebu ovlivnit vztah ke svému já, sebehodnocení, pohled do budoucnosti. Proces, který vedle rozhovorů, informací a racionálních argumentů vyžaduje i změnu motivačních vzorců uložených v hlubších vrstvách psychiky.

Praktickým opatřením je postupná změna stravovacích stereotypů. Tak, aby organizmus postupně získal dostatečný příděl energie a nezbytných nutrientů. Což  ale znamená snižování přítomnosti látky CART, na které se stal hladovějící závislý. Zároveň nesmírně narůstá vnitřní nesouhlas s nezbytným přehodnocením dosavadního „úspěchu“. Již tak vysoká úroveň stresu stoupá, což má za následek další produkci CRF, stresových hormonů. Jejich vysoká hladina často vystupňuje i vegetativní potíže. Proto je nezbytné a zásadně důležité kognitivně behaviorální přístup doplnit postupy, díky kterým se intenzita vnitřního napětí redukuje a mozek je stimulován k produkci velkého množství protistresových faktorů, zejména serotoninu a endorfinů. V této fázi nebývá domácí či ambulantní péče dostačující.

Návrat ke zdraví, stejně jako u jiných závislostí, vyžaduje velké úsilí, motivaci, podporu, trpělivost. Čas, který v terapeutickém režimu prožívá klient a jeho okolí, rodina i blízcí, se nebude počítat na dny. V optimálním prostředí s podporující péčí a nekonfrontační komunikací je úspěchem dosáhnout energetického příjmu lehce nad hodnotu bazálního metabolizmu zhruba po jednom až dvou týdnech. Přibližně ještě měsíc po dosažení této hladiny je potřeba předpokládat vyšší vliv kortikoliberinu i neuropeptidu CART. Stavy bývají podobné odvykacímu abstinenčnímu syndromu. To znamená časté střídání emocí, výkyvy nálad, psychosomatické problémy. Cesta k uzdravení je komplikovanější a delší, když se projevy nemoci nepodchytí včas a terapeutická opatření jsou využita až po zbytečných odkladech.