Imunita

Výraz „imunita“ označuje schopnost organizmu zachovat rovnováhu vnitřního prostředí (homeostázu) při setkání s patogeny. Těmi jsou například viry, bakterie nebo různé mikroorganizmy.  Tato schopnost je vrozená i získaná – naučená. V obecném povědomí je informace, že pro zdravou imunitu je důležité otužování a dostatečný příjem vitamínů. Daleko méně si připomínáme, co imunitu ohrožuje. Co způsobí, že otužilý a správně živený organizmus bývá postižen somatickým nebo i duševním onemocněním.

Historickou zkušenost lékařů Východu i Západu o souvislosti zdraví a psychiky potvrzuje nejen psychosomatická medicína. Existují naprosto exaktní poznatky o vzájemné propojenosti center nervového systému, orgánů produkujících hormony a jednotlivými prvky imunitního systému.

Souhra nervového a imunitního systému.

Informace o podnětech, které mohou narušit homeostázu – rovnováhu vnitřního prostředí v organizmu, jsou v rámci neuroendokrinní a imunitní soustavy zprostředkovány obousměrným působením cytokinů, hormonů a neurotransmiterů. V situaci stresové zátěže ovlivňuje mozek funkce imunitních buněk pomocí hormonů uvolňovaných osou HPA (hypotalamus – hypofýza – nadledviny).  Doprovázejí některé emoce, zlost, agresivitu, strach, úzkost. Uplatňují se při stresových odpovědích, proto jsou nazývané stresovými hormony.  Je-li souhra mezi nervovým, endokrinním a imunitním systémem narušována negativním emočním napětím či stresovými podněty, projevuje se porucha na všech úrovních systému, včetně imunitní reakce (Besedovsky a del Rey, 1996). Hormony uvolňované HPA osou mají schopnost působit na nitrobuněčné receptory a měnit genovou transkripci. Nejobecnější odpovědí těla na podněty, které by mohly narušit vyváženost vnitřního prostředí je zánět. Reakce imunitních buněk má také souvislost se střídáním dne a noci. Je pravděpodobné, že životní styl moderního člověka, který se v mnohých případech vymkl z přirozených životních rytmů, může být jedním z řady důvodů deregulace zánětové odpovědi, která vyústí až v poškozující imunopatologickou reakci.

V této části textu byly použity informace čerpané z článků:
Doc. MUDr. V. Klenerová, DrSc., Prof. MUDr. S. Hynie, DrSc., Interakce mezi nervovým a imunitním systémem
Prof. MUDr. Jan Krejsek DrSc., Zánět – kolik podob?
MUDr. Karel Nouza, DrSc. Nervstvo, hormony a imunita

Poruchy imunity.

Imunopatologická reakce, chybně reagující imunitní systém, je příčinou obtížně léčitelných nemocí. Patří sem alergie, ekzémy, astma, lupénka, revmatická onemocnění, roztroušená skleróza, Bechtěrevova choroba, myastenie, diabetes 1. typu, chronický únavový syndrom, aterosleróza s dopady na kardiovaskulární systém a celá řada dalších. Vliv stresových hormonů a imunitních reakcí se uplatňuje u psychických poruch, včetně deprese.

Logický závěr: pro posílení imunity a udržení zdraví je potřebné obnovit rovnováhu stresových a protistresových podmínek.
Důležitou součástí prevence selhání imunity, stejně jako terapie při onemocnění, je péče o psychiku, vnitřní vyrovnanost a zvládání stresu.

Posílení imunity.

Příznivý vliv na emoce a hormonální aktivitu CNS má transkraniální magnetická stimulace, relaxační techniky, metody audiovizuální stimulace. Rovněž kryoterapie ovlivňuje imunitu stimulací neurotransmiterů a ovlivněním hormonální činnosti.

Celotělová kryoterapie je dnes označována za nejúčinnější a nejrychlejší cestu ke zvýšení buněčné imunity. Aplikace chladu v kryokabině způsobuje restart imunitního systému, optimalizaci psychických a fyziologických pochodů. Potlačuje zánětlivé procesy v těle. Stimuluje produkci neurotransmiterů, serotoninu a endogenních morfinů. Dlouhodobě zvyšuje schopnost organizmu a nervového systému odolávat zátěži.